[uzavřeno] jakublucky.cz

Během víkendu jsem byl požadán, zda bych nemohl stáhnout jedno video patřící mezi streamy v archivu České Televize. Říkal jsem si, co by na tom mělo být, vždyť je to jen stream. A pustil jsem se do práce.

Stahovat streamovaná videa není taková sranda, jako třeba stahování z Youtube, tam jde v podstatě o jediný soubor, ale stream je sekvence moc obrázků a zvuků (brutálně zjednodušeně řečeno), takže je poměrně jasné, že se nebude končit wgetem ani jiným stahovačem.

Čím jiným začít, než zkoumáním HTML stránky, ze které se stream přehrává. Nutno také podotknout, že mně se nepřehrává, mplayeru se do toho prostě nějak nechce. Ale tomu, co na mě vyskočilo, jsem nechtěl věřit. Nejen že má celá stránka asi 1300 řádků kódu, ale odkaz, který jsem našel mi opravdu vyrazil dech.

/vysilani/videoscripts/playlist.asx?params=a%3A2%3A%7Bs%3A3%3A%22url%22%3Ba%3A1%3A%7Bi%3A0%3Bs%3A65%3A%22http

%3A%2F%2Fct1streaming.visual.cz%2Fnew%2Fasx%2Fhigh%2FFenomenDnes-300807.asx%22%3B%7Ds%3A4%3A%22stat%22%3Ba%3A14%

3A%7Bs%3A8%3A%22id_porad%22%3Bs%3A11%3A%2210119576319%22%3Bs%3A8%3A%22id_index%22%3BN%3Bs%3A4%3A%22sidp%22%3Bs%3A11

%3A%2210119576319%22%3Bs%3A4%3A%22idec%22%3Bs%3A18%3A%22207+452+80137 %2F0035%22%3Bs%3A5%3A%22kanal%22%3Bi%3A1%3Bs%

3A5%3A%22datum%22%3Bs%3A10%3A%222007-08-30%22%3Bs%3A3%3A%22cas%22%3Bs%3A8%3A%2222%3A40%3A00%22%3Bs%3A5%3A%22nazev%2

2%3Bs%3A12%3A%22Fenom%E9n+dnes%22%3Bs%3A4%3A%22live%22%3Bb%3A0%3Bs%3A6%3A%22format%22%3Bs%3A2%3A%22WH%22%3Bs%3A7%3A%

22referer%22%3Bs%3A2%3A%22CT%22%3Bs%3A5%3A%22agent%22%3Bs%3A113%3A%22Mozilla%2F5.0+%28X11%3B+U%3B+Linux+i686%3B+en-US

%3B+rv%3A1.8.0.13pre%29+Gecko%2F20071022+Ubuntu%2Fdapper-security+Firefox%2F1.5.0.13pre%22%3Bs%3A2%3A%

22ip%22%3Bs%3A13%3A%2285.160.41.219%22%3Bs%3A6%3A%22ipname%22%3Bs%3A27%3A%22ip-85-160-41-219.eurotel.cz

%22%3B%7D%7D"

Všimněte si, co URL všechno obsahuje: prohlížeč, IP adresu a další věci. Dlouho jsem s touhle adresou laboroval, wget mi ji nechtěl zkousnout (a já se mu ani nedivím), pak když jsem něco vymámil, vypadl mi strašné bláboly, třeba:

<asx version="3.0"></asx>

A s tímto materiálem pochopitelně moc nestáhnete. Ale pak mě napadla naprosto triviální myšlenka, která mě spasila. Prostě z výše zmíněného URL udělat odkaz a zajít na něj. A světe div se, spustil se mi mplayer plugin a po velmi malých dávkách začal hrát. Mplayer je opravdu slušňák, jen co je pravda, pokud na jeho plugin kliknete pravým tlačítkem, nabízí volbu, která je moje zamilovaná: Copy URL

Tímto postupem pak získáte přímy odkaz na stream, který používá protokol mms. Co ale s takovýmto odkazem, to prostě jen tak nestáhnete. A zde podruhé zaboduje Mplayer a jeho úžasná volba: -dumpstream. Jak samotný název napovída, vydumpuje stream (česky: uloží to video). Video je to ve formátu WMV, stejném jako mnou zvolený stream. Pokud byste snad zvolili RealPlayerovský stream, asi byste taky nějak pochodili.

Co bych před koncem ještě vypíchnul je velikost streamu. Zvolil jsem WMV ve vyšší kvalitě aby se na to dalo dívat a nevěřil jsem, kolik to nakonec zabírá. Čtyřicetpět minut streamu se rozlezlo na 250MB, což mi rozhodně nepřijde málo.

Poslední problém byl, jak dotyčnému video předat, neboť to potřeboval v obvyklém termínu: “Předevčírem bylo pozdě, takže do včerejška mi to prosím někam hoď” a uploadovat pomocí CDMy 250MB, to je dobrá legrace na dlouhou zimu. Nakonec jsem zvolil metodu pro mě nejjednodušší, doinstaoval jsem vše potřebné na server, provedl dump a pak zase vše odinstaloval, aby to tam nestrašilo.

Takže kamarád se nažral, CDMA zůstala celá a dva z pěti čtenářů už přemýšlí, jak celou věc zautomatizovat.

Než od tohoto článku odejdete znechuceni, jak je nudný, nabízím naprosto luxusní hlášku Mplayeru, kterou vám řekne po úspěšném uložení celého streamu: Everything done. Thank you for downloading a media file containing proprietary and patented technology.

Jak Linuxové…

V úterý jsem byl Pavlem odkázán na zajímavý článek na conBlogu. První věc, která by vás mohla na tom článku zaujmout je to, že jenom odkazuje dál, což je pro blogískování dost typické a rozhodl jsem se do této oblíbené zábavy zapojit…

Další z důvodů, proč tento článek zmínit je jeho obsah. Zaměřuje se na hledání zajímavých stránek 404, které označují, že objekt, který hledáte, nebyl nalezen. Vybral jsem pár zajímavých odkazů

(Rádoby) vtipné:

Taxikáři z Berlína se nestydí udělat nenalezenou stránku uživatelům příjemnější

Velice přívětivá 404 stránka

Luxusní grafika

Smrť

Časovaná bomba

Televizní 404

Linuxáci se podiví, až na ně tohle vybafne

Další Windows style

Star Wars

multilinguální

Záchodové

Upřímné

Útočná

Pěkné:

Francouzský

Prehistorický

Vážně dobré:

Tahle hláška se mi fakt líbí, protože je výrazně přívětivá

Zajímavé řešení rozcestníku

Nakonec přidávám rozcestník, ze kterého jsem vycházel a sdělení, že zůstanu u své obyčejné 404ky, protože jsem líný to změnit

Profesionální deformace, asi každý ji nějak máme. Už to, že se smějete matematickým nebo IT vtipům je deformace, a často je mnohem hůř.

Není tomu tak dávno (poslední neděle) co jsem jel domů ze skautské výpravy autobusem. Pro ty méně znalé, co to znamená jet ze skautské výpravy, pokusím se to nějak stručně shrnout

• Představte si, že máte doma hyperaktivní dítě ve věku +- 9 let.
• Takže teď vstaňte, pokud máte domácí zvíře, šlápněte mu na končetinu nebo ocas, něco rozbijte, chvíli křičte (je jedno co, klidně nějaké nesmysly)
• Gratuluju, právě jste na chvilku měli alespoň trošinku autentickou atmosféru
• Nyní si své poslední vjemy vynásobte sedmnácti
• To je síla, co? Tak teď to poslední, představte si, že to celé trvá pět dní…

Pokud jste ještě nespadli pod stůl, tak vězte, co je jako bonus… Zodpovědnost, nutnost organizovat program a další…

Takže, abych se vrátil k původnímu příběhu, jel jsem ve stavu absolutního vyčerpání domů, autobusem 334 směr Kamenice, Těptín. Beren vybitý a cesta daleká, asi 50 minut. Uložil jsem hlavu bez ohledu na tělo do horizontální polohy, opřel ji o sklo a věnoval se zenové filozofii ( Pro neznalé, Zen se snaží o to, aby nic nechápal a ničemu se nemusel věnovat ).

Do tohoto stavu si za mne sedla maminka se svým synem, kterému mohlo být tak 7-8 let. Nebudu tvrdit, jak jsem se snažil neposlouchat, ale byl jsem ve stavu, kdy jsem neměl sílu ani to ignorovat, ani špicovat uši. Prostě to ke mně doléhalo. A musím říct, že šlo o dvojici téměř ukázkovou. Rodiče byli rozvedení, to jsem brzy pochopil. Asi po pěti minutách začal kluk se záchvatem tuberického kašle a bylo jasno. Maminka začali klukovi vyčítat, že to měl říct dřív, že mohli zajít k doktorovi. Klučina naprosto typicky odpověděl mlčením a maminka pokračovala dál. Mezitím kluk začal opravdu luxusně popotahovat. Nikoliv, že by snad chtěl brečet, ale měl rýmu jak trám a s něčím jako kapesník se moc nepáral. V tu chvíli se začala ozývat má deformace táborového zdravotníka.

Popotahování způsobuje stékání hlenů do krku, které pak vyvolávají kašel a celá bronchitida se tím zhoršuje. Z krátkodobého hlediska to pak zvyšuje intenzitu i četnost kašle. Toto chování je proto docela nežádoucí a ukončit popotahování by nepochybně mě být vhodný krok ke zlepšení celého zdravotního stavu.

Jenže otočte se v autobuse a řekněte: Milostivá, kdybyste vašemu synovi dala kapesník, nemusel by popotahovat a nehromadili by se mu hleny v krku. Nekašlal by pak tolik, víte? Já osobně jsem si ani netroufal odhadnout její reakci, natožpak, abych si troufal ji oslovit.

Ale vrtalo mi to hlavou, jestli bych to přeci jen neměl říct, ale upřímně, kdo by se k tomu odhodlal. A tak cesta ubíhala dál a já, chca-nechca poslouchal i další rozhovory. I probudila se ve mě další ze skautských deformací. Hodnotit cizí chování vůči dětem nebo jeho připravené programy. ( Pro všechny skalní programátory co zavětřili, programem je míněna činnost s dětmi, nikoliv spousta jedniček a nul) Po chvilce jsem objevil několik drobných metodických chybek, ale jinak musím hodnotit, že byla na matku poměrně slušně metodicky vybavená a práci s dítětem docela zvládala. Pak ovšem přišla naprosto typický scéna o dvou aktérech, malý kluk a matka.

A: Viktore, kam jsi dal ten mobil?
B: Já nevim...
A: Že ty jsi ho tam nechal?
B: <Ticho>...</Ticho>
A: Tak Viktore, to není žádná sranda, kde jsi nechal ten mobil?
B: Já nevim
A: Že ty jsi ho nechal u tety Hanky?
B: Asi jo
A: Ale ne, když jsme od tety odcházeli, ještě jsi ho měl
<Ticho>...</Ticho>
A: Viktore, to není žádná sranda, nemáš ho někde?
B: Nemám
A: Počkej až přijede táta, ale já ten mobil platit nebudu...

Dál už bylo ticho…
Jen můj smích mi zněl v duši dál, protože vím, že to byl úplně typický kluk